Studie z divadla.

Ze všech krásek v ložích nejhezčí je,

unylá je, zajímavě bledá,

dlouhé boa nosí kolem šíje,

v koutku lože apaticky sedá.

A la Henri Quatre má on vousy,

doktorský naň diplom čeká příště,

jeho oči sotva přivyknou si

místo v loži hledět na jeviště.

Ať je drama, opera či balet,

na sebe jen upírají zraky –

až když potlesk k jejich sluchu zalét’,

zatleskají nevědomky taky.

Po aktě se sejdou v couloiru,

povědí si zdvořilých pár frásí

bez nadšení, bez myšlének žáru,

způsobně a velkých bez nesnází.

Léta jdou, on doktorem se stane,

ona bude drahou jeho ženou,

ve své kráse lehce nadýchané

bude stále bledou, nezměněnou.

V divadle mít budou loži svoji,

kde vždy spolu budou sedat příště,

manželství jich touhu upokojí,

naučí je hledět na jeviště.

Uzří roby, kterak zlatem svítí,

obraz bídy uzří neskonalý –

ale budou z toho tolik míti,

jako když se na to nedívali.