Studna vyschlá, prázdná, vyčerpaná,

Studna vyschlá, prázdná, vyčerpaná,

v niž se těžký okov marně hrouží,

zimní den, jenž přímrakem se plouží,

pokolení, které nezná rána,

zlem jsou nutným. Pléva vichrem hnaná

vše, co žije, zmítá se a krouží;

jak je ale chmurným, jak se dlouží

úpadek a doba jeho planá!

Slunce, které teprv odpoledne

úkosem a krátce k zemi shledne,

odvrací se v tísni odmítavé,

večer bezhvězdný, stín noci tmavé

téměř naději a víru dusí

v jaro spasné, které přijít musí.