STUDNA

V tmě snící studna mnoho ví;

vše viděla, nic nepoví;

snad nevzpomíná, kdož to ví?

Lži, přísahy a objetí

i vyhrůžky a prokletí;

vždyť musila je slyšeti.

Však v noci světlé, v noci zlé,

zrak vidí v jejím zrcadle

se chmuřit kostry rozpadlé. –

V tmě spící studna mnoho ví;

snad zapomněla, kdož to ví?

Ač viděla, nic nepoví.