STUDNĚ.

Na světě jsou lidé bludní,

a já nejvíc; do dvou studní

zapadl jsem bez pomoci

při cymbálu v krčmě v noci.

Přes veškerou ňader chmuru

nemohu z těch studní vzhůru,

nechať po tom duše práhne,

stále mě to dolů táhne.

Stále mne to táhne dolů,

jak spád vodu do výmolu,

vír se nad hlavou mi točí:

studně ty jsou tvoje oči.