Stuhou pestrou jasná duha vstala,

Stuhou pestrou jasná duha vstala,

jedním koncem spočívala v moři,

druhým koncem, jež se ve mrak noří,

k samým prahům nebeským se pjala.

Ve všech sedmi barvách sytě plála

od červené, která ohněm hoří,

k fialové, jež lem druhý tvoří –

žel jen, že se brzy potrhala.

Zhasla náhle, jako hasne snění,

které v přeludném svém rozechvění

jako duha skutečností není,

ač se také v moři slzí koupá,

nad hlubinou touhy věčné houpá,

smělým obloukem do ráje vstoupá.