STŮJ SI SÁM!

Stůj si sám! a trap se s prázdným srdcem,

sháněje se po ohlase jeho,

jejž v tom světě širém víc nenajdeš!

To má kletba – tys však jejím tvůrcem.

Měj se dobře! – Při tom slově tajný

bol mi s tajným smíchem bodá nitro;

smích – že jsi mi všechno zdál se býti,

bol – že srdce tvoje blaha víc nenajde! –

Stůj si sám! a směj se citlivůstce,

v niž na chvíli ledy tvé mne vrhly;

tobě, tvůrci žalu, lehce bylo snášet! –

budoucnost však tvou již za svou nevyměním!

Komu zalkáš, když se po ohlase

srdce svého v světě tom roztoužíš?

Sobě samému snad? – vrahu blaha svého,

nepříteli svému nejkrutšímu? –

Nesměj se, že tebou zrazeného

krok za krokem stíhá osudnice;

vyvinu se z objetí jejího

přec jen s vítězným a nezkaleným okem!