stydím se zpívat

By Stanislav Kostka Neumann

stydím se zpívat o strašném boji,

stydím se zpívat, když jiní stojí

v železném dešti,

když jiní, drazí, bijí se těžce

s šílenstvím rabů zlatého měšce,

jenž vztekem třeští.

stydím se zpívat, čpí větru přívod

krví, jež teče pro nás a život,

a přes to musím,

abych se nezalk’ hanbou a kalem,

nadějí, nemohoucností, žalem,

jimiž se dusím.

stydím se zpívat, nemám však pranic,

čím bych své srdce vykoupil z vánic,

svou odpovědnost.

jen slova, španělsko, může dáti

chudoba má, dech, jenž se mi krátí,

zestárlá věrnost.

stydím se zpívat a aspoň zpívám,

protože na ty, kdož mlčí, plivám,

jsou zradou vinni.

na jejich hlavu krev tvého mládí.

česko-slovenskou teprve zradí –

ne, už to činí.