STÝSKÁ SE

Po čem se ti stýská, srdce tesklivé,

srdce nemocné, nesvé, neklidné?

Po večerech plných bědování,

po nocích, jež nedočkají dne?

Po tom známém zmatku, jenž tě užírá

jako starý sup a na cáry tě rve,

po zlých mukách touhy, po šílených snech,

po zlém jařmu vášně bláznivé?

Čeho tedy hledáš z oken hledíc tiše,

co tě tedy souží, mučí, rve a stiská?

Což jsi srdce studentovo, staré srdce mé?

Nevím, říká srdce – vím jen, že se stýská.