SUB SPECIE AETERNI.

To byl by největší zázrak: svůj život, všechen svět

si pro vždy rozřešit věčnem a tak to uvidět.

Dát vyžít v obzorech věčna svým vášním, chvilkám všem,

a sebe vyslovit věčna či kosmu výrazem.

Svou touhu, jásavou radost, své sny a marnosti

i bolest, únavu, rány žít smyslem věčnosti.

Svůj dnešek rozvinout v dálky a dneškem svým je zřít

a všechna odvěká slunce v svůj dnešek soustředit.

Tak teprv doved’ bys mluvit, až zmlkneš docela,

v lesk příštích hvězdnatých nocí a v jitra přeskvělá,

v bouř nových úchvatných vášní, jež stálou proměnou

zas budou otřásat lidmi a dál se poženou,

a v nové útvary lidstva a v nové krásy vděk

a v nová vítězství slavná všech příštích myšlenek.