SUCHÁ RŮŽE.

Ondy jsem jí ukazoval

Suchou růži, pak se ptám:

„Znáš ji ještě, duše krásná!“

Ona šeptla: „znám ji, znám!“

A já vzdychna ptám se dále:

„Víš, cos tenkrát slíbila?“

Ach, tu nic víc nezašeptla,

Jenom oči sklopila.

A když zase je pozdvihla,

Stály velké perly tam,

A já div že místo hněvu,

Neplakal s ní ještě – sám.