SUCHOPAR

Nic nikde nehne se, vše v páře října splývá,

pták jíkne v blízku kdes a zase ticho všude.

Kam vidíš mlhami, jak vypálené, zrudlé

trávníku stopy jsou a šípků křivé keře,

bodláků kartáče a pryšců chorá zeleň.

Tu větry bouřněji se opírají v chodce,

kříž starý skřípe víc a sosna stará kvílí.

a dole pod nohou se boří kupky země;

rozrytá, pustá pláň jak neměla by konce,

dál sáhá na obzor.

Mně zdála se být celá

že vlast má suchopar pod valící se mlhou,

rozrytá slepými tmy nositeli, všude

již vzruch a svobodu a pokrok podrývají

a proti světlům pravd pěst vztekle vztyčují!