SUCHÝ ROK.

By František Taufer

V hrobě spí všechno, co se včera smálo:

květy a rty a blankytných očí jas.

Žně byly horké. A úrody tak málo.

Na kamenitých polích vzrost prázdný klas.

V rybníku za vsí žába neskřehotá,

potok je bez vody, na břehu žádný květ.

V nehybném vzduchu jakás těžká nota.

To že by umírající si mohl ještě pět?

Pod stromy nedozralé ovoce je napadáno.

Bezlisté větve nevrhají chladný stín.

Je těžký den a těžká noc a těžší každé ráno.

Nemožno ani otrávit se. Neroste už blín.