Sudič.

Že jsi jenom jedním kolem

přejel mého role cíp?

Cestu děláš si mým polem,

rozumímtě tomu líp!

Že už nechceš jezdit tudy?

Kmotře, znám to, u všech všudy!

Jednou jen tak necháno,

už je právo zadáno.

Zima tady, práce málo,

peníze mám za žito,

kdyby to i statek stálo,

žaluju Tě, nesyto!

Směj se jenom, pomsta chvátá!

Však až na Tě advokáta

vyzvednu a komisi,

hlava Tobě olysí.

Že v tom soudu nevyhraju?

Že v tom soudu vyhraju!

Že v tom soudu o svou hroudu,

že v něm na Tě vyzraju!

Na kopy mám pamětníků,

mezník pěkně na mezníku,

přísahat, ne dosti-li,

v smrtelné chci košili.

Až pak budeš v kanceláři

smutně sázet útratu,

budu já se plnou tváří

smáti tomu obratu.

Zvíš, že není slovo holé:

Jedna jízda přes mé pole –

řiď se dle té výstrahy –

dražší než tři do Prahy!