Ó SUDICE.

Ó Sudice, jež v kobách tajemných

svou osnujete tkaň,

v ten svitu mžik, co ze tmy do tmy jdem,

jak utkáte, se staň!

Ó živote, jenž slep rozdáváš květ

a na hruď nahou nasazuješ zbraň,

kde koho zraníš, jak mu souzeno,

květ útěchy mu také polož v dlaň.

Ó ty, jenž k sudbě, žití bezmocen

jim platit musíš krvavou tu daň,

než bezdech klesneš, stokrát poražen,

vždy odhodlán vstříc nové ráně vstaň!