Sudičky.

Tři divé ženy u kolébky stojí.

Jsou stejně vážné všecky, zasmušilé,

a předou v nit nám žití různé chvíle

a v jedno vlákno květ i trny pojí.

Tak prochází nit rukou duchů trojí,

z nichž každý jiné života má cíle.

Ten první v blahu, druhý v tvorné síle,

a třetí v klidu po skončeném boji.

Ta první Láska, druhá Práce lidí,

a třetí Smrt. A konec bůh jen vidí,

on, k němuž naše žití nit se vine.

Nit jednu přervav naváže zas jiné

a tká ty lidské niti bez únavy

ten věčný tkadlec sobě v roucho slávy.