SUDNÁ HVĚZDA.

Nejprv když polibí

člověka matička,

rozžehne na nebi

hvězdu mu sudička.

To oko nebeské

střeží jej s výšiny,

bez něj mu nespadne

s hlavy vlas jediný.

Někdy však utrhne

do moře hvězda se;

tobě-li patřila,

veta je po spáse.

Do moře, do moře

chtěje neb nechtěje,

musíš ji hledat jít

v divoké peřeje.

Ptáte se, zpět-li dá,

moře co uchvátí?

Já byl tam, věřte mi

nevrátí, nevrátí.