ŠUHAJ.

Ještě vidím jeho postať

štíhlou, pružnou, údů směrných,

v těsných, modrých nohavicích

s cifrováním šňůrek černých,

v kordulce, jež pestrou nití,

zlatem, stříbrem jen se třpytí,

v košili napouchlých, řásných,

sněhobílých rukávů –

ještě v duchu v tance ruchu

stíhám švarnou postavu.

Ač mu hlavu, na níž bují

havraní vlas kučeravý,

kryje šikmo nasazený

pouze klobouk, nízký, tmavý,

jemuž zdobou kvítí pouhé

a kohoutí péro dlouhé,

laciné jen ze skla trety,

zlato, stříbro kočičí –

přec ji níže nežli kníže

pod korunou netyčí.