SUKOVA „POHÁDKA LĚTA“

Řekl bys, básník šel a v žhavém létě

pohádku vysnil; malíř na paletě

zachytil slunce, v obraz krásu pojal –

a málo řekl bys! On tak tě dojal,

jak stvořitel, když krásu léta stvořil.

Jsi okouzlen... Dech léta v tonech ožil

s jasem i vůní. Zralé žitné klasy

zříš vlnit se a míru jak bys požil,

tak dobře ti. Do trávy leháš mlčky,

sníš o štěstí – a skřítek vzbouzí cvrčky

a motýl – radost – létne kolem tebe.

Je slunce nad tebou a modré nebe

a v srdci touha. Noc pak bez úpalu

přichází smírná, tichá, nemá žalu,

jen pochopení, s kterým teď se sklání

tvá duše nad pohádkou, do níž vložil

duch tvůrce svoji nekonečnost zrání.