Sůl země.

Nás k světovým úlohám nevolá zem;

my cestou ať šťastnou či bědnou

svým životem jen jako zátiším jdem

a v zátiší skonáme jednou.

A přece je slavný náš úkol i rod:

My Kristova Ducha jsme plémě!

Nuž, plňme ten rozkaz od jordánských vod,

že máme být – solí země.

Kde vítězit chtěla by šalba a lest,

tam pravda buď vždy naší zbrojí.

Kde nepravost vábit chce s poctivých cest,

tam za ctnost se postavme k boji.

Kde rozsívá sobectví, zloba a hněv

křivd bolestných trní a hloží,

aj, tam naše láska své bohatství zjev

a dokaž: Jsme rodina Boží!

Tak jednali kdys, tak šli v světa rej

ti rybáři prostí a chudí,

jež zrodila ztracená Galilej,

– a dnes jaký obdiv náš budí!

Jich víry a lásky a naděje vznět

jak drahé to lidstvu je věno!

Tak přemohli srdce, tak dobyli svět

a na věky jest jejich jméno.

Nuž, buďme jak oni. – Ať vstříc jdeme tmám,

ať osud náš trudný či blahý,

Ó dokažme, v duši že hárají nám

jen Boží vždy síly a snahy.

A jednou až vkročíme do hrobu bran,

v tu noc tam, jež hrozí tak temně,

kéž může nás svědectvím potěšit Pán,

že byli jsme – solí země!