Sůl země.

Učeníci moji, vyť jste solí země,

Solí, jíž má osoleno býti lidské plémě,

Aby zachráněno jsouci od hniloby,

K libé chuti bylo Bohu každé doby.

Jsouce solí země, pečujte a bděte,

Ať vždy dobrou lidstvu solí zůstanete!

A sůl dobrá vše, nač se koli

Užije jí, libou chutí solí.

Takou solí buďte! – Posvěcujíc sebe

Pravdou, láskou a milostí, danou s nebe,

Chraňte bratry od nákazy a od zmaru;

I poklady všemi z nebeského daru

Obdařujte lidstvo, aby posvěceno

V tvorstvu lidmi bylo Otce mého jméno.

A takou-li solí dobrou nebudete:

Osud, jenž vás čeká, sobě připomněte!

Zmařená sůl, ježto neslanou je solí,

Ničehož nic libou chutí neosolí;

Onať nehodí se, leč by byla vyvržena,

Lidmi pošlapána, větry rozprášena.

A tak i vám, učni moji, by se dělo,

Kdyby se vám časem odechtělo

Býti dobrou solí

Na té šírošíré lidstva roli.