SULAMIT. (I.)

Vysoko na horách náš kouzelný sad kvete,

tam kolem záhonů ty kráčíš lilií.

Vysoko na horách tam ohně planou svaté,

teskná noc krajinu když v náruč přivíjí.

Tam půjdu za tebou, má milenko, kde bílé

se květy jabloní nad tebou naklání.

Slyš, volá hrdlička, hleď, každá haluz kvete,

a touhou zpívá zem ve svátek Setkání.

Noc sladká s touhou mou se pojí okřídlenou.

Ó známou cestou pojď ve vinic mojich stín!

V nádheře vlasů tvých nechť zřím tě zahalenou,

jak v rudých plamenech by kráčel cherubín.