ŠUM LESA.

Ó, jaký ples, když les se rozševelí!

– Co modliteb jsem vyslech’! Jaké city!

– Já milence zřel, v očích hvězdné svity.

– V mém stínu děti hrály si den celý.

– Můj kmen dnes hostí v nitru zlaté včely.

– Ráj mladých pěnkav v lupení mám skrytý.

– Já hloub dnes zaryl kořen rozložitý.

– A já k své čapce připial kytku jmelí.

– Ó, vizte jen, jak listí nám již padá!

– Ba, podzim jde. – Co ty víš, ty jsi mladá,

my bráníme se leta vichrů smečkám.

– A po zimě zas přijde nová vesna?

I starý dub teď probudil se ze sna:

– Jak stár jsem, nevím. Zda tu zimu přečkám?