Šum lesa.

Rozkoši svatá, nad mojí když hlavou šumí les!

Co zvuků tajemných! – Jak zkazky z kouzelného kraje

to táhlou hudbou kolem ve vrcholcích stromů hraje

a se srdcem mým mizí někde v modru u nebes.

Zas zahučí to blíž jak tisícerých zvuků ples:

skal ozvuk, bystřin proud, zpěv ptactva v šumotu tom vlaje,

pak jemňounce to hrá, jak les když pohádky své tkaje

v mech na pažit, kde zamyšlen své zvonky kloní vřes.

Čar lesa tisíc v konejšivé splývá sladké chvění:

třpyt paprsků, dech vůně a motýlích křídel van,

jas barev veselých i sosen stesk a zamračení.

Ó mocná, přetajemná hudbo lesních ze varhan!

V tvé symfonii pohádková lesa duše snivá

s mou duší v modlitbu a v nerozlučný souzvuk splývá.