ŠUM LISTÍ.

Zní to, zní to, temně šumí,

jaké báje, jaké dumy,

potají to tiše suslí

jako vzdechy huslí.

Temně šumí, zní to, zní to,

varyto kdes v hloubi skryto,

šumí to a v dál se nese

v dlouhém, temném lese.

Zní to, zní to, temně hučí...

přitom cítím, jak to pučí,

jak to raší v země ňadrech,

sílí, houstne v jádrech.

Utichá to, znova šumí...

Jaké báje, jaké dumy,

a kdo tomu porozumí?

S děckem pod srdcem jen matka,

básníka pak píseň sladká.