ŠUMAŘI.

Jdou šumaři od města k městu,

ode vsi ke vsi pořadem,

jak tažní ptáci krátí si cestu,

zásobí plesem celou zem.

Jdou šumaři, u prahu se staví:

„Růžové dívky, pojďte ven,

my na stálé vám zahrajem zdraví,

dopředem den vám v pěkný sen.“

Hned v spanilém děvčátka lemu,

jako když růží nakvete,

a kde jsou švarní mládenci k čemu,

hned se to v kytky proplete.

Neb jak co ti šumaři hrají,

vjede těm hochům do nohou,

a které srdce ztvrda se krájí,

trouby mu roztát pomohou.

Tak praví již soudové boží –

v hudbě se zákon naplní:

když kolo roste, láska se množí,

lidé se v párky doplní.

Tak ztvrzují otcové, matky:

neb když se tanec rozehrá,

to vyjdou, kývnou na prahu chatky –

ať jen to pán bůh požehná!

Jdou šumaři od města k městu,

ode vsi ke vsi pořadem,

jak tažní ptáci krátí si cestu,

vesele zvučno bude všem!