Šumavské motivy. (III.)

Jak peruť anděla mha letí přede mnou.

Co asi ukrývá rouškou svou tajemnou?

Nyní trhá se, dělí –

Kam vrhlo slunce své topasy perlící,

vidím luh čarovný, svěží a zářící,

v zlatě stopený celý.

Dále jdu mlhou zas a musím mysliti

na krátké blaho, jež okamžik zachytí,

na sny, přeludy mládí;

léta jdou myslí mou jak mračen vichřice,

a v strži pode mnou vzedmutá bystřice

hřímá, vzteká se, pádí...