ŠUMAVSKÝ MOTIV.

Je venku žár, a země myslí na žně

a na srp, na stoh, vrchol léta slávy,

les, zdá se, dřímá. K mýtině jdou vážně

svým volným, těžkým krokem tmavé krávy.

Chlad lesa táhnou nozdrami, jež chvějí

se nepoklidně, hlavy velké kloní,

pak náhle stanou. Každém při kročeji

jim s krku zvonek houpá se a zvoní.

A napnou šíje, dívají se tiše

a dlouho, vážně na vysoké lesy,

pak v lese mizí, z něhož vlhko dýše,

a jen ty zvonky stále zvučí kdesi...

Já čekám v mechu, až mne píseň vzruší,

a sním tu rozkoš s přírodou být vždycky,

a s každým krokem nechat zníti v duši

hlas písně tklivý, měkký, melodický.