Šumavským Čechům.

Povstaňte ze sna, českých matek děti!

V cizáctva moři rod váš rozptýlen...

vzbuďte se, vstaňte – jasný nastal den,

a s písní jarou skřivan k nebi letí.

Vzkříšení svátek každá chata světí,

lid pouta strhal, v něž byl ujařmen –

tou řečí drahou opět mluvte jen,

které už nikdo nechtěl rozuměti.

Nadarmo vlny v skálu mořskou bijí,

a blesky perou v její pevnou hruď...

jen chabý otrok ve jho skloní šíji.

Jak bašty horstva zemi českou chrání:

tak žulou skály statný rod váš buď,

v cizáctva moři, českém ve rozhraní!