ŠUMÍ NOC

Šumí noc a potoka má čerstvý chlad,

mezi petrklíči jeho spěch a spád,

mezi stíny nejistotu, bloudění a vzlyk,

objetí, jímž s živým spial se nebožtík,

spánek sny kdy spřádá z míst světa zřeného,

zpola skutečného, zpola sněného.

Ted' mi šumem sosen epických blíž jest,

dalekých drah šumem třpyt se mění hvězd.

Nepřátelé z dávných scházejí se dob,

jeden druhému již slehlý zdobit hrob,

vyjmout dýky zlé, jež v srdci dosud tkví,

a pak na věčné již usnout bratrství.