Šumot lesa.

Koruna hvozdu nade mnou.

Listí padá k zemi.

Úplněk svítí temnotou

mezi haluzemi.

O něze letních odpůldnů

slyším zpívat ptáka,

kdy duše chtěla plna snů

vzlétnout nad oblaka.

Teď to cítím... S větve spad’

na hruď list a ihned svad’ –

všude voní svadlý háj.

To byl sen!! Jen tichý kvil

v mojí hrudi ještě zbyl.

V modrém světle tone kraj.