Sursum corda!

Ne pestré cáry, zlaté monogramy

a na praporech žhavé drahokamy,

ne jubilea, plechovité fráze

o našich cílech, ideách a snaze!

Radš všemu tomu záhy stavět hráze,

než ocitnem se na skalnatém sráze

a půjdem sokolskými ruinami;

než ukováme pouta sobě sami.

Jen vzhůru srdce junácké a volné,

páž napnutá zjev sílu, jež v ní dřímá,

a zhojí se nám staré rány bolné.

Ne oklikou snad k cíli svému – zpříma –

jak na Sokoly vždycky se to patří;

nuž: Vzhůru srdce, vzhůru srdce, bratří!