SUSPIRIA

Ó, souzeno-li, by mé vlasy

se skryly šedin do plísně,

kéž po ty pozdní věku časy

jen nezůstanu bez písně!

Kéž nemám podle stráně květné

los vyschlého již potoka,

kam ptáče v marné touze slétne,

že perel se tam naloká.

Ať když se prostřed jarní nivy

sta ptáků s písní rozletí,

se, chorý pták a zimomřivý,

sám nechoulím něm na sněti.

A kdy vše kvete v luhu, poli,

že nelze květy sečísti,

sám netrčím tu suchý, holý,

strom bez květu i bez listí!