SUSPIRIA I.

Včeličky, sestry, dělnice,

když tichou píseň pějíce

pel odnášíte k česnu,

vám věru lze jen závidět, –

vždyť díla mého nevidět,

svůj úl zřím prázdný ve snu...

Ó, Pane, z jehož úradků

jsem vyslán v tuto zahrádku,

kde s trním květ se střídá,

verš jeden mého podletí

kéž srdci, když má trpěti,

med v hořký kalich přidá!