SUSPIRIA II.

Až, Pane, drahou věčných hvězd

nastoupíš jednou k Soudu vjezd,

slyš bědných duší zaúpění:

Než přísně zvážíš každou vinu,

jíž puklé srdce ztíženo,

než vyřkneš ortel zavržení, –

Ó pozři na tu křehkou hlínu,

z níž tělo naše stvořeno!