Suspiria.

By Vojtěch Martínek

Ubohé srdce lidské,

bědné, poplivané,

zmučené, rozdrásané,

největší trpiteli!

Tvé mučednictví,

toť není výjev z tragedií,

s mdlým leskem voskovic,

jež protínají plesnivou tmu mučíren,

tvé mučednictví,

tak nepatetické, tak neefektní,

a přece nejzoufalejší a nejhroznější!

Ubohé srdce lidské,

chvěješ se jako za jeseně list –

a nad tebou

Rozum,

nejtvrdší katan tvůj,

s úšklebným smíchem žluč ti kape do ran.