SUSPIRIA.

Oh, často slýchám mrtvé zvony znít

a tolik smutku v jejich písních bývá,

že na dně moří chtěl bych u nich být

a naslouchat jim, když se připozdívá –;

kdy duše moje do snění se vpájí

o anděli, jenž touží ku hvězdám,

i o těch hvězdách, které v touhách plají

a silou Víry dominují tmám – –:

V těch těžkých chvílích, kdy se připozdívá

a moje srdce v mrtvý sen se vpájí –

ó, což bych rád, by moje duše snivá

se pod hlaď snesla, kde ty zvony hrají – – –