Šustělo hedvábí, vějíře, sál,

Šustělo hedvábí, vějíře, sál,

planula světla,

roj oček panenských zářil, se smál,

poupata pod nimi vzkvetlá

zvala dál, já se bál.

Oponou uzřel jsem všecko:

Hosty i ženicha všedních tahů,

a hle! tam prostřed vrahů

ubohé, prodané děcko.

Duše má letěla k ní,

náhodou oknem hledla,

posud ten hled mi duší zní

a chví se

jak záře měsíce zbledlá:

„Na věky se –“