Sv. Anton Paduanský.

Kde jest mysl dětinná,

Tam dlí svatá nevina,

Tam Bůh sídlem jesti,

S duší tou se pěstí.

Svatý Anton z Padova

Byla duše taková,

Vzkvétal vždy co dítě

Ve mladistvém prýtě.

Bývalo mu přeplechou

Každého dne potěchou

Míle s dětmi hráti,

Na klín svůj je bráti.

Tu je s láskou háravou

Brával v náruč lákavou,

Celý slastí plynul,

Když je k hrudi vinul.

Vinul se vždy k dítěti,

Jakoby mu v objetí

Dával se své chýže

Sám se nebes kníže.

Hovor s dětmi zapřádal,

O Christu jim vykládal,

Jak se pro nás zrodil,

Dítětem si vodil.

Býti s nimi nemoha

Prosil za ně u Boha,

By je v matné síle

Strážil anděl míle.

A šlo mu to modlení

Z nebeského nadšení,

Jakby v zbožném citu

Letěl ku blankytu.

Ondy s duší dětinnou

Prosil za mláď nevinnou,

Nice k zemi klonul,

V slzách zbožných tonul.

Tu se nebe otvírá,

Záře se tu prostírá,

Pán co dítě slítá,

V náruč se mu skýtá.

A on dítě s veškerou

Bere k sobě důvěrou,

K ústům svým je stíská,

Zrak mu slastí blýská.

Tu slast Pán mu osnoval,

Že ho v dětech miloval.

Tož tu k dětem lásku

Nese na obrázku.

I ty děti zamiluj,

K nevinnosti usiluj,

Voď je dráhou nebe,

Oblaží Pán tebe.