Sv. Čechovi.

Tvůj sen byl jiný, poeto; vše jiné.

Ne proslovy a ne též verše plynné,

ne telegramy, články, adressy.

Duch věřící o velikém snil vzmachu.

Poslání naše ploužiti se v prachu.

Vlas zbělal, poeto. A dítě jsi.

Co chtěl bys, nemáme. V co’s věřil, nevěříme.

Chtěl’s pouta prolomit. A my jich necítíme.

Jít ku předu? Líp couvati.

Je jiný cit a myšlenka a věty,

než kejklíři cvik prospěl dlouholetý

a kozelce zná metati.

A neví duch, co říci znají ústa.

Hleď po Čechách, můj poeto. Zlo vzrůstá.

Vše v mrtvou mdlobu zakleto.

Jsi povinen to staré svojí víře:

Falešný, lživý pozdrav od kejklíře,

o nepřijmi ho, poeto!