SV. GOTHARD.

Dost shovívání,

zrádní páni!

Ať si kříže držíte se nebo kalicha,

jen za prospěchem vaše srdce pospíchá,

jen světské pro zboží vám bije mnohá –

pro ně zradíte i Pána Boha.

Svobody se bojíte

i lidu božího, jenž po ní touží –

před nimi se dech vám ouží,

proti nim i s Antikristem stojíte.

Řád v zemi chcete? Také já ho chci,

však ne jak vy, nevěrní pokrytci,

ne aby vládl Zikmund král,

jenž s Husem zrádně hrál

a nyní hraje s námi o kalich

i svatou o pravdu a zákon boží,

o zem naši, jejíž hoře množí,

drže se v ní pánů nestálých.

Pravdy boží, země, řeči naší vrah

chce rozdrtit nás v prach,

by spoutal naše svědomí

a soudcům Husovým je vzdal –

vy s ním jste za statky a za domy

i za vládu, již vám by dal.

Dost, pane Čeňku z Vartenberka,

tvého pokrytství!

Lež zvábila tě, hříšná dcerka,

že se zlatem stkví –

s ní souzen budeš, zvážen na váze,

než přesypou se sutky.

Věrným blaze, nevěrníkům neblaze!

Již na misce tvé skutky –

Pravda stojí u váhy.

Jsi statný muž, tvář sličná tobě dána,

nemáš nedostatek odvahy,

řeč výmluvnou, prý vzor jsi pána.

Hřivnu bohatou ti svěřil Bůh –

nuž, jak mu splácíš dluh?

Víš, jak tě zval,

bys bránil jeho pravdy val –

víš, jak ti volit dal:

buď kalich, nebo král.

Tys volil: krále’s odsoudil,

že pobloudil,

že zradil Husa v Kostnici;

že v městě Vratislavi

pro kalich muž boží pravý

soudem jeho smýkán ořem k hranici;

že koruny byl české lupičem

a nepřítelem národa,

jejž, jda svým za chtíčem,

jak Jidáš Krista zaprodá;

by zničil jej, že prohlásil jej za kacíře,

nevěrného víře,

kázal legátovi vydati naň kříž.

Zda, pane Čeňku, hanbou neshoříš,

když vzpomeneš, jak’s volal Čechy,

pod ztrátou že cti i hrdla, zboží

s celou obcí boží

bránit mají kalicha a rodné střechy

proti Zikmundovi zrádci –

a jak, sotva přešli dnové krátcí,

otevřel jsi Zikmundovi hrad

a Prahu zradil s celou obcí českou?

Dnes jsi kázal proti vrahu umírat –

a zítra zvals jej zadní stezkou.

Sám ses odsoudil,

by pošlapána byla tvoje korouhev

a postavena na pranýři.

Jsi zvážen, hanba je tvůj díl,

jsi lehkým nalezen jak hrstka plev;

žes hřivnu promrhal, trest na tě míří.

V ruce mé tě vydal Bůh,

mně splatíš dluh.

Zde čekám na tě,

abych oplatil ti vrchovatě

za tvou proradu

i druhů tvých.

Než slunce nachýlí se k západu,

tvá sláva shoří jako vích.

Že zde jsi již?

Že s koňů ssedáte a po pahorku stráni

v útok za mnou ženete se v klusu?

Milí páni,

jenom výš a blíž!

Hned vás slavně

uvítají hřmící hlavně.

„Vzhůru, bratří, hrubou střelbu z kusů!

Potom střelci, kopiníci

řádu rytířského,

sudličníci a cepníci

lidu rozličného

pány uvítejte, jak se sluší

na ty, kteří věrnost pravdě ruší!“ – –

Proč ten rychlý útěk, pane z Vartenberku?

Sprovodím tě aspoň chasou koněberků.

A pak v tiši

někde na Veliši

přemýšlej, proč byl tvůj pád,

zda pomohl ti od Zikmunda dračí řád.

A svatý Gothard nad Hořici

ještě potomkům ať věků po vichřici

svědčí o tobě i o mně,

boží o pravdě a jejím zákonu,

kdo bránil ji až do skonu

a kdo ji zrazoval jak Jidáš věrolomně.