SV. LUCIE. (1.)

Tvé chvály zpívám – roznícen tvým zjevem,

ó nedotčený květe, Lucie!

jest uzamčena zahrada tvé ctnosti

a brány – marně katan kruší je.

Ó žádná síla nezlomí tvé vůle,

v zem zarostla jak skály tíž

a žhavým řetězem své lásky Boží

připoutána navždy k nebi již.

Je na odletu bílá holubice,

tvá rána, kate, poplaší ji hned;

jak z vásy nalomené balsám řine,

krev tryskla – slyšel’s křídla zašumět?!