SV. SEBASTIAN.

Toskanská krajina, jsou luka v prostoru

a hory modravé na dálném obzoru.

Na sloupu antickém nah, šípy probodán,

mučeník Páně dlí, krev prýští z jeho ran,

však on jich necítí a nelituje jí,

neb ví, že vejít smí do rajských veřejí,

vždyť lil ji pro Krista. A proto jeho zrak

se dívá zníceně a vesel do oblak.

Na pravo v obraze se říčka zatáčí,

a u ní Satyři s nymfami skotačí.

Na levo po louce v stříbrném krunýři

a s kopím vzpřaženým, jak slušno rytíři,

Mars, hrozný války bůh, ve přílbě s chocholem

se žene na koni. Ničeho kolkolem

– tak zdá se na spěch mít – si ani nevšímá.

Oř grošovatý jest, a postroj zlatý má.