SV. TEREZIČKA

Jsi jak paprsk sluneční,

celá skvíš se jasem;

o ráji tvá bytost sní,

láska, pravíš, já jsem!

Jednoho jen miluji,

ale v něm je všecko;

duši svoji, chce-li ji,

život, vše dám lehko. –

Tak jsi tiše hořela,

svíce na oltáři,

jako anděl bez těla

v cudnosti své záři.

Modlitby tvé byly květ,

duše zahrada je;

dáváš světu přivonět

sladkou tuchu ráje.

V skráni aureolu máš,

odešla’s nám sice,

však svým růže posíláš,

rajská zahradnice!