Sv. Václav.

Toť postať královská na statném broni!

Zrak žasne však, když k obrazu se sblížil:

skráň panickou jak pevný helm by tížil,

že na prsa se kovem krytá kloní.

Meč vítězný ven z pochvy nezazvoní.

Své ruce světec ku modlitbě skřížil,

jak zármutek se v duši jeho vplížil,

a chmurná duma jasné oko cloní.

Kéž bratru na bratra bič nedá plésti,

kéž rozlomí Bůh nepřátel luk tuhý,

kéž v jeho dědictví dá blahu zkvésti!

Co rudne obzor krvavými pruhy,

ač modlí se, skráň nemůž k nebi vznésti,

jen s láskou smutně shlíží v šíré luhy.