ŠVÁBY JSEM TLOUKL V NOCI

ŠVÁBY JSEM TLOUKL V NOCI

a štěnice;

lezly jich s velkou mocí

tisíce.

Zimnicí se chvěly stěny,

dala jen svit uděšený

svíce.

Byli tak slepi, syti

a vznešení.

Pavouk se schoval v síti

v zděšení.

Myši, proč jsi se tak lekla,

pověz, je to slota z pekla,

není?

Princezny přišlápnuté

v svém ornátu

splasklé své břicho duté

z šarlatu

slavně nesly na výsosti

jako na posměch vší zlosti

katů.

Hnusní, pekelní svatí

a světice

chtěli mne odsud štváti

z věznice;

jako hnát mrtvoly z putny

z plechu čouhal pahýl smutný

svíce.

Z výsostí temné krásy,

leč potají –

přihlížel Satan asi

k mumraji.

Teskno jest, ach, noci, noci,

nech snít choré o pomoci

v ráji!