ŠVADLENKA

Letní vzduch venku zavoněl prudce.

U otevřeného okénka

složila znaveně do klína ruce

malá, hubená švadlenka.

Před sebe v prázdno se zadívala

a naslouchala nápěvu,

jejž na strunách srdce vyluzovala

touha pro duše úlevu.

A švadlenka tiše řekla si: „Brání

nějaká vysoká ohrada

bytostem lidským se sejít: a za ní

tisíce životů uvadá.“