Svadlý květ.

Ó poupě smutné, svadlé dříve,

než zkvetlo’s na keři.

Že’s mohlo vzpláti v kráse snivé,

kdo nyní uvěří?

A přec jsi na život se smálo

tak jasně, důvěrně,

co tisíc šťastných druhů vzplálo

kol tebe nádherně.

Tvůj úděl, s nímž se bolest snoubí,

vše bylo klam a lež.

Hleď – srdce moje v ňader hloubi

je svadlé též.