Švanda dudák. (II.)

Skáče ptáček po trávníčku,

hledá sladkou jahodečku,

jahodečku pro samičku –

hej dudy, du;

skáče junák před dívčinou,

jahodečku hledá jinou,

špulí ústa na hubičku –

hej dudy, hou!

Jsme my chasa rozpustilá,

Andulka nám zatopila! –

hoří oko, hoří líce,

srdce plane jako svíce –

hej dudy, hej dudy, du!

Což vy, hoši, hned chytíte –

děvčata jen poškádlíte

a na ně víc nemyslíte –

hej dudy, du;

prudký oheň v srdci máte

a na věrnost málo dáte,

rozmarýnu nesázíte –

hej dudy, hou!

Já dám lásku jenom tomu,

kdo chodívá k nám do domu,

kdo poctivě s námi cítí,

prstýnek náš bude míti,

hej dudy, hej dudy du!

Chaso, vyprázdni mi kolo,

pán chce míti jednou solo:

holoubku, se k tanci měj,

a ty, Švando, skočnou hrej!

Nebudu já tomu hráti,

jenž se má z svých hříchů káti.

Dudej, hrst ti stříbra dám,

když jen budu v kole sám.

Ty jsi pramen mého trudu, –

tobě, pane, nezahudu.

Dudej! – hrst ti zlata dám,

neb ti dudy roztřískám!

Zvolna, zvolna, bez křiku...

slyšte, hoši, muziku!