Švarná nevěsta.

Před časem jsi přišel na ohledy;

nepospíchej, počkej, hochu snědý,

je vrch léta, v polibků tvých žáru

nevěsta by zvadla; počkej k jaru.

S jara vezmi, po níž srdce touží,

do krásy až všechen kraj se vhrouží,

a po dálném široširém světu

bude plno úsměvu a květů.

S veškerou pak uvidíš ji vnadou:

útlou, štíhlou jako jedli mladou,

s vlasem jako břízky zlaté snětí,

s jemně růžovitou těla pletí,

temně rudých třešňovitých retů,

jak krušinku v máji, plnou květů,

s usmívavou jako slunce tváří,

dbej, bys neoslep' pak její září!