Švarná selka.

Mladá selka Kymličkova,

to je selka veselá,

od Plzně až do Přerova

žeť by rovné neměla!

Ráno vstane sotva svítá

jako dobrá hodina

od ruky jí práce lítá,

muž se diví, hrdina.

Krávy dojí, koně strojí,

vypraví ho do pole;

večer, i když brambor pojí,

ubrousek má na stole.

Vše jí kyne pod rukama,

roste, kam se podívá,

celý den si zpívá sama,

sedlák se jen usmívá.

Umí seť a žati taky,

sebrať hrsť i z pod hloží,

a když vystupují mraky

jako chlap to naloží.

Kdo ji viděl hlavu sklánět,

ten ať mi to dokáže, –

i když třeba kůry shánět

muži dodá kuráže!

Tak tu selku Kymličkovu

jednu každý na statek, –

od Plzně až ku Přerovu

to by tak byl dostatek!